Pozůstati.— abs
Pozůstati.— abs. Jeho pečování věčná paměť pozůstává. Pož. 5. Pozostaňte, až se poradíme. Zbr. Lžd. 242. — komu. Jaké hoře pozůstává těm, kteří . . . Pož. 41. Už vám nič nepozostáva. Vaj. T. m. 25. — z čeho. Město na prach obrátíme, nech z neho vác nejaké ani len nepozostane méno. Hol. 111. — na čem. Statek hospo- dářův, na čem ten koliv pozůstane, inven- tován býti má. Vc. Strč. d. pr. 54. — čeho. Že (páni) pozuostalí berně 50 zl.; že z těch vsích pozuostáno berně 32 zl., im Rück- stande bleiben. 1518. Soud. kn. opav.