Pozůstaviti
Pozůstaviti, po sobě zůstaviti, zanechati, hinter-, zurück-, nach-, über-, verlassen, lassen, übrig lassen, vererben; vymíniti, sich vorbehalten. Jg. — co. Tři kusy pole p. Sved. Odpolu mrtvého mne pozůstavili. Har. Věčnou památku p. Br. — čeho. P. jména nějakého, podvodů potomkům. Br. — co komu (k čemu). Obadva stavové svo- bodu si p-jí. Zř. F. I. A. 18. Jiným k uvá- žení něco p. Smrž. A jestliže by neráčil JMK. k svému vlastnímu slyšení a vyko- nání tobo sobě p. Zř. F. I. A. VIL 3. Knihy k památce. Krab. — co, koho v čem. Tvůj meč mnohé ženy v sirobě pozůstavil. Flav. P. v knihách. Byl. To my ve vůli a v moci sobě pozůstavujeme a necháváme. Zř. F. I. A. 29. — na čem. Ani kamene na kameni nep. Rvač. Na tom sobě nic nepozůstavujíc práva. Arch. I.154. — čeho po kom. Roz- ličných umění po sobě p., Byl., peněz. Us. — čeho komu. P. si (vymíniti si) výplaty (Auslösung). J. tr. — čeho při čem. My toho při tom pozůstavujeme. Zlob. Někoho při smlouvě p. Schön. — na čem si co p. = vymíniti. Dipl. 1457. — se nad čím = zdržovati se, sich worüber aufhalten. Zák. sv. Ben. — Pozn. U p. opisuje se podmět n. předmět větami vztažnými nejvíce s kon- ditionalem. Pozůstavil toho, kdoby jej za- stal. Br. Vz Věta podstatná vztažná.