Požár
Požár, u, m., od hoř-eti. Šf. P., strl. po + žar-?, sr. lit. žereti, žeriu (glühen). Mkl. aL. 60., 108. — P., veliký, zhoubný oheň, der Brand, die Feuersbrunst. P. obydlí a jiných staveb, lesní, polní, prerií (v Americe). S. N. P. válek. Pojistné proti požáru. Šp. P. důlný, der Grubenbrand, slojní, der Flötzbrand. Hr. Vz Samožár. Omezení (Lokalisirung) p-ru; p. omeziti, lokalisiren. Dch. Gervánky od p-ru; Neštěstí p-rem, das Brandunglück. Dch. Její lidé pálíce p. i spálili jemu ves Čeblovice. Půh. II. 80. — P., spáleniště, die Brandstätte. Br. Staří těla mrtvá pálí- vali, odkudž hroby požáry (spáleništi) se jmenovaly. Kom. J. 961. Rum na p-ru, der Brandschutt, Vz Gl. 263. — P., dým od ohně smolného, Rauch, m. Ros. — Požáry, páry při vedru k večeru povstávající, čmoury, chmoury, šmoury, der Sonnen-, Höherauch, Dampf, Dunst. V., Sych.