Požár
Požár. Cf. Šf. III. 545., 498., Žéci, Wtr. Obz. 791. Požár přemoci, opanovati. Dch. P. trávy na planině. Hlb. I. 276.—280. — P. přen. P. války. Lpř. V oko vášně jí vrhly p. Vrch. — P., der Sonnenrauch. Nad dálkou temných hor poslední p. plál. Mcha. Máj. 5. vd. 31., 5. — Němc. Nár. bibl. IV. 30. Alpské požáry. Vz Alpský. — P. = místo ohněm vymýtěné, které se potom leho- tami osadilo. U Uher. Hrad. Tč. Cf. Žďár, Žár = žďár. A pán kázal mně zaručiti, abych ten požár stavěl aneb osadil; Kúpil p. NB. Tč. 169., 261. — P. = spáleniště. Mus. 1887. — P. Když po dešti oblaka se roztrhují, tedy skuliny, kudy slunce pro- zařuje, nazývají požáry. Lg., J. Lpř. — Cf. Mkl. Etym. 406. b. — P. = myslivna u Chlumce v Jič.; samota u Lhenic na Pís.; les u Kovářova a Mladé Vožice. Na P-řích, pole u Oslova. PBr. Cf. Požáry.