Požičiti
Požičiti, požičovati z požitčiti. Cf. Po- žitek (konec). Ž. wit. 36. 26. — čeho komu. Že požičí penieze svého. Št. Kn. š. 174. Všech jazykóv jim řeči p-čil. Sv. ruk. 297. Požič mu toho, gönne es ihm. Laš. a opav. Tč. Neděkoval jsem z daruov, jichžto mi jest p-čil. V. Ps. fol. 134. b. Jemu náš otec šesti set kop gr. p-čil. Půh. II. 579. Požič nám času. Ž. kl. 140. b. Požič mi tří chle- buov. Ev. olom 274. (229., 144.). P. komu vody = podati. Val. Brt. D. 254. — co, se k čemu. Výb. I 350. Když čas se k tomu (lovu) p-čí (posichzi). Pil. 6. — s inft. Požičeno jest ďáblu někdy pravdu mluviti. EM.