Pra
Pra-. Předložky této se nyní jen k ozna- čení osob n. věcí vynikajících, počátečních, prvotních (prašelma, praotec, pramáti, Pra- vídeňák, ein Stockwiener, prastarý, pračert, pramladý, praslepý, prabřidlice, prahory, Ur-, Erz-, Stock-) a k označení stupňů pokrev- nosti užívá (prastrýc, pratchán, praděd, pra- praděd, prabába, praprabába, pravnuk atd. Ur-, Gross-). Jinde jest všude pro a ve slo- venčině i pre: prorok, probrati (prehnať), Ht., parob -- poroba, pranárod — pronárod. Vz A (se střídá s o), Pa-, Mkl. B. 362., S. 235., Bž. 36., 237., 217., Gb. Hl. 77.