Pracovitý
Pracovitý (na Slov. pracovný), kdo rád pracuje., dělný, thätig. arbeitsam, fleissig. Vz Mkl. B. 195. P. člověk, lidé, dělníci, V., život. D. Mravenec jest malý, ale pracovitý. Kom. P. roba chlopu se podobá; Člověk p-tý ne- chodí na pyty (žebrat). Na Mor. Tč. Vz Pilný. — v čem: Bs. — P., pln práce (pass.), mühevoll, mühsam. P. řemeslo, V., dílo. Byl., výmluvnosť, pracovitá jest věc. Jel. Cožkoli jest těch věcí protivných a pra- covitých. Chč. P. 105. b.