Prače
Prače, ete, n., pračata, pl.; pračátko, a, n. prakovník, der Schleudercr. Vz Prak. Vyběhli proti nim pračata, (kteří z praků há- zeli, V., prakovníci. Br.). Ben. — P., proutek ku kárání, švihání, zmrštek (Šm.), die Spiess- ruthe. Skrze pračata běhati, běžeti, hnáti (skrze suchý les. Šm.). Ros. Pakli by se kto dopustil toho zlého, tomu šilink bude bez milosti skrze pračata. Výb. II. 169. (Háj.). — P. Hra dětí na pračata. Kdo ve hře míčem druhého se chybí, dostane do důlku kamí- nek, jemuž prače říkají. Chmel. — Přenes. Jsem tam jako mezi pračaty (mezi svárli- vými). Č. Boží pračata (těžká nějaká kázeň. Vz Trest). Č. Což je byl v pračatech (ve veliké úzkosti). Jg. Dostal se mu do pračat. V Kun v. Msk. P-ta toho světa. Kom. Divná on prošel pračata (mnoho zkusil). Č. M. 518., Ros.