Prahnouti
Prahnouti, hnul a hl, utí = volným horkem se páliti, schnouti, dorren, dürre werden; toužiti, žádati, sich sehnen, wor- nach schmachten, begehren. Jg. — čím. Země prahne horkem. V. P. žízní. Br., Ros., Sych., Lk. P. žizní, Hynouti hladem, nýti láskou. Šm. Prahnulo tužbou oko její. Ráj. V létě horkem prahne všecko a umdlévá. Kom. D. 72. — od čeho. Prahnou ústa od mluvení. Br. P. od horka. Jg., Šm. - po čem: po boji (toužiti). Mus. — čeho. Prahnu tebe jako káně deště. L. — s inft. Prahne (žádá) oko zříti něco. Ráj. Prahnul býti rov- ným v síle věčnému. Ráj. — kdy. V žiezni prahnúce. BO.