Prach
Prach. Cf. Šrc. 130., List. fil. XIV. 96. Str. 880. b. 4. ř. sh. za atd. polož: poradil se s Vaňkem, práskl do bot, vzal nohy na ramena, upláchl. Brs. 151. P. povětrný či meteorický, Luftstaub, Sl. les, meteoritní, Stč. Zem. 256.; paličkový (pyl z paliček rostlinných, z tyčinek). Rgl. exc. Dělati kolem sebe p. a tum (nadělati mnoho hluku). Us. Dhnl. Na p. spáliti. Let. 371. Včely zla- tým prachem halí domek celý. Jakbc. v Osv. Povaliti něco v p. Osv. Prachem se vléci. Vrch. Na p. něco rozdrtiti. Zr. Vyhlédni oknem ven, prachy-li to idú nebo Turci jedú. Sš. P. 147. Nasel v dějepisech o něm prachu. Koll. I. 345. Měl peníze, ale už jsou v prachu (pryč). Slez. Šd. Strachy jeho byly prachy. Šml. I. 55. Toho (oř) brzo složí do prachu. Č. Rž. XCIV. Už je dávno prach a popel (umřel). Tkč. Več-li se koli (tělo) obrátí leč v prsť leč v prach, leč v páru kakú. Št. Kn. š. 28. Březnový p. nad zlato. Němc. IV. 442. — P. střelní. P. bezdymný (jeho se v rakous. vojště po prvé r. 1890. užívalo). P. lovecký, myslivecký, chumá- čový. NA. III. 130. Druh, zásoba prachu; p. bouchá. Čsk. Má mnoho prachu (lže). Us. Cf. Šfk. Poč. 235., Schd. 1. 323., Wtr. Obr 791. — Prachy = neduh. Cf. List. fil. XIV. 162.