2. Prám
2. Prám, na Mor. a Slov.: 1) právě, eben, gerade. A to p. nás vrhá do bezedna. Sš. Bs. 168. Prám ti povídám. Na Mor. Mřk. Prám tu byl. Prám tam šel. Na Ostrav. Tč. To je prám dobrý člověk; Dyť on je p. opatrný, jak mohl do toho vlézt? (Pozn. České právě není úplně adaequatní). Na mor. Zlínsku. Brt. Tu prám jde, o kom sme mluvili. — 2) Aspoň, wenigstens, eben. Keď by mu to prám nechybilo. — 3) Zvláště, (Vorzüglich, eben. To mu p. škodí. — 4) Tak, jistě, schlechterdings, eben. Dáš mi to ? Od- pověď: Prám. Bern.