Pranéř, planéř, pranýř
Pranéř, planéř, pranýř (vz Planýř), e, m., sloup n. kůl, k němuž dříve zločincové na odiv lidu bývali přivázáni nebo přiko- váni; později užíváno pouhého lešení, na němž odsouzenec na potupu vystaven byl, der Schandpfahl, Pranger. S. N. Vz Tk. II. 546. Pro cizoložství na pranéři státi, Jg. Dostal se na pranýř. Sych. Na p. vsaditi někoho. GR. Zavěsili list na pranieř. NB. Tč.