Praskati
Praskati. Mkl. Etym. 261., List. fil. XIII. 188., Šrc. 139. Str. 886. b. 14. ř. sh. kdýž oprav v: když. — abs. Roura praskla. Us. Stěžeň praská. Čch. Bs. 9. Ta zábava bude státi desítku, jen to praskne. Us. Dch. Oheň praská, praskoce; co se láme, praščí. Brt. D. 160. — kde. Klestí v mechu praskalo pod útěkem zvěře. Vrch. Klesť praská pod kroky. Vrch. Když dříví v kamnech praská, přijdou hosté. Šml. — čím oč: sklenicí o zem prásknouti (udeřiti). Us. — koho čím. Práskl ho pohlavkem, až mu klobouk s hlavy zbrkl (spadl). Wtr. exc. — koho kam. Prásk ko za tylo (udeřil). Mor. Brt. D. Človek všade najde človeka, ale opilá hlava všade do múra (zdi) praskne. Ruttkay. 33.