Praščeď, praštěď
Praščeď, praštěď, i, f., praščedí, n. = praděti, vnuci, pokolení, potomci, die Urkinder, Nachkommen, das Geschlecht. Výb. I. 311. P., cf. strsl. čed? (coll = ho- mines, koř. čedo), ištędije (= ?z? čedo), progenies. Mkl. B. 54., 66. Ctnosti nedali ti pradědi, ctnosť tě zvěční i bez praščedi. Na Ostrav. Tč. Pokoj tobě buď i všemu praščedi tvému. Leg. V bolesti budeš děti mívati totiž ty i tvé praščedí. Pass. 445. V MV. nepravá glossa. Pa.