Prášiti
Prášiti, praš, práše (íc), il, en, ení; prá- šívati. P. od prch (prchnouti), r v r?, vz R. Ht., Prach. — P., stauben, Staub erregen; lháti, aufschneiden, lügen; bíti, tlouci, den Buckel schmieren, pelzen, ledern, einem das Leder gärben, den Pelz waschen; se, stauben, Staub von sich geben. Jg. — abs. Nech toho, prášíš. Us. Práší, až se kouří (= lže notně). Us. Prášívá, nevěř mu. Sych. Ten práší, jen leje. Vz Lhář. Lb. Práší, až mu za ušima lupe (hltavě jí). Us. v Kunv. Msk. Ten práší (utíká)! Us. Prášil, že by ho ani na desiatich nemeckých paripách nedohonil. Mt. S. 109. Jelen atd. práší (bobky vy- pouští; vůbec o vysoké zvěři). Šp. Vz Vy- prášiti se. — kam: do nepřátel (stříleti). Dch. — co komu: záda, kůži, kabát (= bíti, mazati, drbati). Jg. — čím: chlumeckým práškem p. (lháti). Prov. — co čím: kabát rákoskou. — se. Dnes se práší. Lže, až se práší. Ros. Sníh se práší. Us. Včely sa prá- šíja, něm. vorspielen. Na mor. Zlínsku. Brt. — se za kým. Lže, až se za ním práší. Č. — se odkud. Lže, až se mu z huby práší. Us. Šgl. Přáší se mu od huby (lže). Us. Kšá. Lže, až se mu od huby práší. Us. Hý. - se kde. Na cestě se práší. Us. Tč. Vz Vyprášiti.