Praviti
Praviti. Mkl. Etym. 264., Gb. Ml. 166. P., dicere, Ž. wit. 11. 6., narrare. 86. 6. — abs. Už sem prál. Jrsk. Jakož písmo praví. Št. Kn. š. 7., 31. — co, koho. On, jehož pravíš, by jediný tvój pán byl. Št. Kn. š. 18. — co komu. Já tobě to pravím. Výb. II. 41. Já pravi vám. Hus I. 106. (I. 80., II. 358.). Těm praví sv. Pavel. Št. Kn. š. 10., 1. — o čem. Až o tom hanba praviti. Let. 100. (113.). Budúť o nás p. noviny. Výb. II. 45. O tom praví sv. Augustin. Pass. Jakž pravie o něm. Št. Kn. š. 10. Neprav o něm (nemluv). Laš. Brt. D. 254. — jak. P. něco vážně, pevně, Šml, šeptem, Vlč., vlídným slovem, Vrch., zdravě. Št. Pravila jen jako dechem před sebe. Vlč. Jakož skrze Davida duch sv. praví. Št. Sám-li to od sebe pravíš, či jiní sú pově- děli? Drk. 162. b. — ke komu. Prav každý ten div druh k druzi. 15. stol. — kde. Na jiném místě praví. Us. Pdl. Jak sám v žalmu praví. Pož. 1. I praví mezi jinú řečí. Št. Kn. š. 4. Co v tom kázání praví. Št. Kn. š. 4. — oč. Tak i o kůň jsem pravil. Bl. Živ. Aug. 26. — s inft. Plinius Burgundiony praví býti částkou Vindilův. Šf. Strž. I. 461. Ne tak praví je býti slu- žebníky jako ty, kteří... Jel. Praví slušné býti. V., Výb. II. 1606. a j. tam. Pravíc se moc míti. Kom. Lab. 61. P-li sú míti právo. Arch. VIII. 372. Já pravi vám nikoli při- sahati. Hus I. 98. Šalamoun všecky věci pozemské marností býti praví. Bž. exc.