1. Právní
1. Právní, k právu se vztahující, Rechts-, juridisch, juristisch. P. výmluva, příčina. V. P. umění. D. V právním umění zběhlý. Sych. P. člověk, učenec, Ros., přítel, zástupce, poslanec, Sych., nabytí, Us., věc n. záleži- tosť, platnosť, účinek, Řd., potřeba, případ- nosť, následek, řečník, obyčej, běh, dějepis, důvod, zásada, pravidlo, ústav, moc (roz- sudek v p. moc vešlý; s p. mocí rozhod- nouti), život, prostředek, předmět, praktikant, ochrana, průvod, stát, listina, poměra, do- mněnka, věda, dobrodiní, léta, důkaz, stav. J. tr. P. úřad, das Justiciariat; stav p. spo- řádati, den Rechtszustand ordnen. J. tr. Jíti na p. cestu, den Rechtsweg betreten. Dch. P. řád. Dch. V moc p. vejíti, moci p. na- byti, in Rechtskraft erwachsen; p. moc ma- jící, rechtskräftig. J. tr. Příčina oučinná . . . jsou řečníci, kteříž nyní nechtí slouti než právní přítel, ježto mu na míšensko říkali Štěkavec aneb jazykomlatič. Bdž. 135. P. slepice, vz Příhlasné. Lečby příčiny měl právní, pro které by toho k sobě přijíti nemohl. Kol. 49. Lečby která strana nestání svého p. příčiny měla. Kol. 11. Vz S. N. — P., co ku právu náleží, u práva se děje, gerichtlich, Rechts-, Gerichts-. P. žaloba, rozepře, výpověď, nález, rozeznání, uvážení, soud, den (v němž se soudové drží), ferie (prázdniny), V., pře; něčeho na p. cestě pozbyti. Sych. P. útraty, osoba, posel, roz- kaz, spis, panování (jalové; druh exekuce), D., prodej, Us., sloh, Jg., vzdělání, vedení, jednání, utvrzení, výrok, závaznosť, pohle- dávání, řízení, ohradění-se proti něčemu. J. tr.