Pravomocnost
Pravomocnost, i, f., moc práva, die Rechts- kraft. Plk. — P., moc práva udělovati, sou- diti, moc soudní, die Gerichtsbarkeit, Justiz. P. je právo veřejné k vykonávání úřadu soudního. P. provozovati. D. Pod p. nále- žející. D. P. světská a duchovní. Vz více v S. N. — P., pravomocenství v theologii = správná (zákonodárná, soudná a trestná) moc nad věřícími, původ a základ svůj mající z úřadu duchovního (církevního), die Juris- diction d. i. die dem kirchlichen Vorsteher- amte innewohnende gesetzgebende, richter- liche u. vollziehende Gewalt über die Gläu- bigen. P. tato jest dvojí: 1. buď odnáší se k zevní správě ústrojí církevního, jurisdictio fori externí nebo pro foro externo, die äussere Ordnung des kirchlichen Organis- mus, jako: zákony dávati, promíjeti, tre- stati, spory o nauce neb kázni vzešlé roz- hodovati a pod., aneb 2. zří jediné ku řízení svědomí, j. fori interní nebo pro foro interno, die Regierung des Gewissens, a jest moc přisluhovati sv. svátostmi a svátostninami. Tato p. (j. fori inť.) jest (jak učí Arnošt Müller v Theologia moralis lib. III. pag. 305.) opět dvojí, totiž buď a) zpovědní, fori poeni- tentialis (u přisluhování svátostí pokání), buď b) mimozpovědní, fori extrapoenitentialis. — P. zpovědní (dle Smol. 36) = moc od pří- slušné duchovní vrchnosti knězi udělená, v jistém obvodu zpovědi slyšeti a z hříchů rozhřešovati. Rozeznávají pak p. zpovědní: řádnou, j. ordinaria (jež s úřadem církev- ním co tahovým spojena jest); prikázanou (přenesenou), j. delegata, výsadnou, j. privi- legiata (zakládá-li se na výsadě jistým oso- bám udělené); a pravděpodobnou, j. proba- bilis (sr. Smol. 39.), pochybnou. — Doplnění, pozbytí, obmezení, odnětí, dosažení p-ti; p. zpovídati; p. komu dáti písemně, mlčky - ústně; p. doplniti: p-ti pozbyti; p. obme- ziti místem, časem, osobou n. osobami, maje zření k jistým hříchům; rozhřešiti, rozhře- šovati na základě p-ti; ucházeti se o p.; pochybovati o své p-ti; p. přikázanou od- volati. Hý. Veškera p. tím se Petrovi udělila. Sš. Mt. 229. P-ti něčí něco odjati; Všichni praví pastýři a vůdcové jím (Kristem) toliko p-sti a způsobilosti docházejí. Sš. J. 194., 170. (Hý.). Vz Pravomocenství.