Prázdniti
Prázdniti, vacare, otiosum esse. Ž. wit. 45. 11., Mnč. R. 95., Chč., Pass. mus. 283. — abs. Prázdnící kapitál (ladem ležící), müssiges K. Nz. Člověk nic netratí, i když poněkud poesii prázdňovati nechávaje ji- nými užitečnými věcmi se zanáší. Koll. III. 49. Jedí, pijí a prázdní. Výb. II. 1436. Kdyby nám odporní vždycky dělali a my p-li. Arch. VII. 113. Viděl jest mnohé, ani prázdnie. Hus II. 64. (III. 94.). Chce p. nic nečině. St. Kn š. 31 (177).— co jak. Vojáci p-li sýpky. Mus. 1880. 34. Jedním douškem p. číši. Vrch. — v čem. Málo v tom prázd- niem i s mými písaři. Arch. VII. 181. Aby neprázdnil v řeči marné. Hus I. 286. — proč. P. sú chtěli k marnému mluvení a k smilství. Hus I. 128.