Prázdný
Prázdný. Mkl. Etym. 259., List. fil. XIII. 192. — P. = nic v sobě nemající atd. P. měsíc (= ku konci se chýlící). Mor. Knrz. Jedno, dvě, tři oka na prázdno (řetízkové, Luftmasche). Us. Kšá. S prázdnou odejíti; Neměl nic než p. ruce, ale přičinlivé. Dch. Mám před sebou p. cestu k tvému nebe- skému městu. Sš. P. 57. Na prázdno vyšlý věřitel. Pr. Propustil ho s prázdnou, s prázd- ným, s p-ma rukama. Us. Hnsk., Šml. Ti mu dali, jednu prázdnou, druhou vysypanou (nic). Hnšk. Je v p. dvoře správcem (říkají o pyšném chuďasu). U Kr. Hrad. Kšť. Pře- těžká věc jest p. břicho. Chválil ho pred každým práznym domom. Slov. Rr. P. jako žebrákova dlaň. Us. Hrb. P. vůz nejvíc hrčí. Us. Hkš. V jedné ruce p-no, v druhé nic. Us. Tč. Chodí z p-ho do pustého. Us. Brt. čeho (v čem). P. klamu, Vrch., ducha, Dch., světského hluku, Št. Ř. 9. a., kraso- citu. Dk. Čeládka Boha i studu p-ná. Ht. P-den byl všech gruntů křivoklátských pět mil vzdálí (vypověděný). Wtr. exc. Řeč všeho vzletu prázdná. Tf Baba ta není p-na jmění. Us. Vk. Aby města p-ni byli. Bart. 83., Arch. III. 449, Kn. těš. 1633. Aby do sedmi dnů po výpovědi všech zemí královských prázden byl (je opustil). Čr. Abychom ho p-ni byli. Bart. 70., Výb. II. 1034. Má-li jeho v té při p-den býti; Proto tím žalob níka prázdna není. NB. Tč. 292., 283. (Ta- kový) řemesla p-den buď (bude zbaven mi- strovství). 1606. Srdce vší lsti atd. prázdné. BR. II. 19. b. P. všech vin. Bož. umuč. v. 102. Byl bych pekla prázden. Sv. ruk. 290. — od čeho. Nenie prázdna ruka od daru, když skříně srdcě naplněna jest dobré vóle. Hus II. 268. — odkud. Aby ve dvú nedělí z dědiny p-na byla (vyobcována; jí zba- vena). NB. Tč. 240. — P. = nezaměstnaný, zahálčivý. Hr. ruk. P. 177., Št. Kn. š. 111. Seděti na prázdno. Dch. P. a blekotné ženy, otiosae et verbosae. ZN. Čiň vždy některé dílo, ať tebe ďábel prázna nenalezne; Děl- ného člověka jediný ďábel láká, ale prázdného všichni. Hus III. 189. Neb p-mu črt najprv podá leckakýchs myšlení nestatečných; Aby vdovy šly za muž a nebyly p-ny a běhu- dlny dóm od domu; I jeden nemá p-den jiesti svého chleba. Št. Kn. š. 78., 85., 105. 36., 154. — P. = prostý, osvobozený, liber. Ž. wit. 87. 6. Věznové aby propuščeni a prázdni od obú stran byli. 1449. Mus. P-ny je býti uznali (k ničemu nezavázané). Výb. II. 878. a j. — čeho. Arch. VIL 24. Radil jemu, aby takových listů p. byl, los werden. NB. Tč. 85. (81.). Tohoj' nebyl p. ni Jero- nym. Št. Kn. š. 3. Já toho slibu p-den býti nechci. Půh. II. 345. — od čeho. Od něhož (diela) své dítky chce míti p-ny. Št. N. 72. — P. = marný lichý. Moje přímluva ne-
byla p-na. Wtr. exc. Druhá sě na prázdno
trudí. Alx. P. modlám se klanil. Marg. v.
50. Naděje ta splynula na prázdno. Šf. Strž.
II. 444. P. řeč. Žvt. otc. 59. a. Ten list
žádnými lety p-den nemá býti. Půh. II. 221.
Mlynárov Janko v posteli leží, jeho kame-
neček na p-no běží. Koll. Zp. II. 390. — P. = smilný. Št. Mluvení prázdné jest velmi zlé. Hus I. 372.