Celovati
Celovati, asi v polovici 14. stol. nahra- zeno slovem líbati. Jir. Cf. Mkl. Etym. 28. — co, koho. Št. Kn. š. 101. Mé obrázky celují. Žk. 259. Jal se je c. BO. Padše okolo hrdla Pavlovi celovachu jeho. ZN. — co komu: ruku. Us. Pdl. — se s kým Hr. rk. 435. — jak. S velikým pláčem je ce- loval. Pass. mus. 370. Judáši, lstivě mě ce- luješ. Hr. rk. 231. — čím. C. někoho ústy. Výb. II 3. — kde (čím). V tváři celuje tě (měsíc) sladko stříbrnou svou září. Kyt. 1876. 78. A celují se v jezeru dvé dálky nekonečné. Kká. Š 36.