CelovatiCelovati, asi v polovici 14. stol. nahra- zeno slovem líbati. Jir. Cf. Mkl. Etym. 28. —
co, koho. Št. Kn. š. 101. Mé obrázky celují. Žk. 259. Jal se je c. BO. Padše okolo hrdla Pavlovi celovachu jeho. ZN. —
co komu: ruku. Us. Pdl. —
se s kým Hr. rk. 435. —
jak. S velikým pláčem je ce- loval. Pass. mus. 370. Judáši,
lstivě mě ce- luješ. Hr. rk. 231. —
čím. C. někoho ústy. Výb. II 3. —
kde (čím). V t
váři celuje tě (měsíc) sladko stříbrnou svou září. Kyt. 1876. 78. A celují se v jezeru dvé dálky nekonečné. Kká. Š 36.