Prchnouti
Prchnouti. Mkl. Etym. 241., List. fil. XIV. 95. — abs. Rok prch'. Vrch. Už prchá = poprchává. Slov. Zátur. Ten ztrácí věk, kdo chvíli prchnout nechá. Hdk. Prchaj = běž, utíkej. Laš. Brt. D. 256. Roztě kola, až vše prchú. Alx. V. v. 1167. (HP. 29.). odkud (komu kudy). Duše prchla jí hrdlem z ňa- der ; Z tváře ruměné prchá nach a z údů vláda. Vrch. Ľud pŕchne od neho jako od moru. Rr. Sb. — komu. Čas mu rychle prchá. Us. Pdl. — kdy jak. V den druhý štěstí prchá poskokem. Nrd.