Prkno
Prkno. Mkl. Etym. 242. P. okenní, po- stranní u korby (zástava), příhradkové. Us. Pdl. Smrti naší prkénko (= konec všemu, žertem). Us. Kšť. Dejte mu zbít šest prken (umře); Handluje v prknách (umírá); Chy- stejte prkno (truhly, máry, hromničku = umře). Us. Tkč. — P. u hrnčířů = počet hrnků nebo jiného nádobí dvěma řadami na prkně postaveného. Vchř. — P. stínací. Tu před hradem byla jemu hlava dolóv prknem stržena. Výb. I. 449. Tomášek na staroměstském rathúse umřel, snad od prkna. St. let. 209. Vz Guillotina v S. N.