Prnúti
Prnúti, zastr. =prnouti, prchnouti, fliehen. I by Němcem prnúti. Rkk. 38. — Výb. I. 38. 1. Pro, předložka s akkusativem. Lit. pra, lat. pro, řec. nqó, ind. pra. Mkl. aL. 69. Na Slov. pre, Ht., na Ostrav. pře. Tč. 1. O osobách k vytčení toho, co se jim ve prospěch, jim na ochranu, k nim z lásky a úcty činí, zu Jemandes Heil, Rettung, Besten, Jemanden zu Lieb, für. Pro nás těžce trpěl. Flaš. Vše pro Bůh rozdal (z lásky k Bohu). Pass. Pro vás se obětoval. Us. Pro Buoh prosí. NB. TČ. Co měl, to vše pro Bůh rozdal. Pass. Pro věčný Bóh umřieti. Kat. 2976. — 2. Vůbec k vytčení cíle a úmyslu, za kterým se co činí, wegen, um, für, zu, durch. Činí dobré skutky pro chválu světskou. Št. Bil se s ním sám pro uvarování krveprolití. V. Šla pro pivo. Us. -- 3. K vytčení příčiny, za kterou se co děje (= příčinou, za pří- činou), wegen, um, aus Ursache. Pro strach jsi utekl. Us. Proč (pro co) mnou strkáš? Svěd. Pro hanbu, pro dobrou vůli. Dch., Klš. Škody o to brali pro nezaplacení dluhu. Půh. II. 179. Pavel ušel z města tohoto pro dluhy. NB. Tč. Královna Marie pro navští- vení bratra svého přijela. Sl. Mňa pre tebä lajú. Slov. Ht. — 4. K vytčení vztahu = hledíce k čemu, co se dotýče, in Ansehung, in Betreff, was anbelangt, was betrifft. Pro mne si dělej co chceš. Jg. Pro mne a za mne. Us. Pro nme si buď živ, jak ti libo. Svěd. A byť nebylo pro kupce, že by jej byl zabil. NB. Tč. Kterak sě pro tu věc k nim zachovati jmáme podlé práva. NB. Tč. — Pozn. 1. Místo této předložky, které se nyní nad míru zhusta užívá a to beze vší potřeby, klade se často lépe pouze dativ : pro někoho (někomu) hlas dáti, pro svět (světu) žíti, pro hrob (hrobu) dozrávati, pro koho (komu) potřebným, prospěšným býti. Cf. Prosíme, žádáme naší chudé královně. Er. P. 74. V klášteře tvojí panence věnečků nevijou. Er. P. 176. Ach mamičko, mamko, komu mě chováš? Ach dceruško, dcerko, chovám mladému. Koll. (Prk.). — Pozn. 2. Po slovesech pohybování: jeti, jíti, poslati, plaviti a t. d. užívali naši předkové místo pro až do konce 15. stol. po, teprv začátkem 16. stol. objevovalo se po různu pro, až ko- nečně po vymizelo. Bdl. Obr. LS. 87. Poslal po jeptišku. Nenieť poč (= proč) tohoto světa milovati. Št. Po strážné poslati. Kat. 2805. Vz Po.- Zk. Skl. 206.-208., Zk. Ml. II. 27. — Pozn. 3. Kromě toho se této před- ložky zbytečně užívá a) m. genitivu: odbor pro literaturu (o. literatury), odbor pro tech- nickou lučbu (technické lučby), učitel pro franc. jazyk (u. f ran. jazyku), lékař pro dětské nemoci (dětských nemocí). — b) Místo: z, za k naznačení příčinnosti. Obžalovati, obviniti, koho z přečinu (pro přečin); peníz za zásluhu (pro zásluhu). — c) K naznačení cíle, konce, účelu místo: na, k, za: schránka pro listy (na listy); přimlouvati se, mluviti, hlasovati za něco. Tento lékař jest dobrý pro ženy, pro děti, také: k ženám, k dětem. Brs. 133. K hlavně po slovesných podstat- ných jménech: sekera na (k) štípání dříví; stolice na (k) dělání (řezání) řezanky; sbor ku vzdělávání řeči, jednota k stavění chrámu. Bs. — Pozn. 4. Nesprávně m. na k označení nějaké doby. Kalendář pro (na) rok 1880. Úkol pro (na) neděli. Účty pro (na) rok bu- doucí. Vrátila se mi spokojenosť pro (na) dlouhou dobu. Brs. 133. — Pozn. 5. Po slo- vech lék, lékařství, kapky, prášek ? ?. kla- deme určitěji proti s dat. ? od s genitivem. Lék proti zimnici, spále atd.; kapky od ko- lery, prášek od kašle. Ale předložka pro v těchto případech není špatna, sr. slova nahoře uvedená. — Pozn. 6. Ve smyslu ne- přátelském užíváme místo předložky této na s akkus. Byl to pro něho veliký trest m.: na něho. Cf. A tak jest dána pokuta veliká na ty, kteříž ... Št. N. 93. Ve smyslu přátelském jesti správná předl. k s dat.: Náklonnosť pro koho m.: ke komu. Neho- díme se pro sebe m.: k sobě. Brs. 134. -- Pozn. 7. Pro něco býti, frase moderní, místo níž lepší jest: za něco (za někoho) býti. Cf, Za jedno býti, za vlasť bojovati, státi za něco. Brs. 134. — Pozn. 8. Pro m.: k vůli, strany, vz tato slova. — Pro složené se slovesy znamená: 1. pohyb někudy jedním směrem, pohyb skrze něco, něčím, potom také dále z předmětu ven, od něho pryč, vedlé nějakého předmětu a nad něj, pohyb mimo něco, přes něco, v dél, před se, mezi něco, do vnitř něčeho, k učinění otvoru. Dveřmi tu věc pronesl. Jg. Skrze brdo tkadlci os- novu protahují. V. S úsilím k hradu cestu proklestil. Dal. Někoho propustiti, Háj., niť skrze ucho jehelné propraviti, Jg.. něco do všech krajin prohlásiti. Jg. Probiti železo, provésti někoho, prolomiti zeď, projeti. Mkl. Častá krápěj i kámen prorazí. Zdi hlavou neprorazíš. Šíré pole projížděli. Prožala obi- lím cestičku. Protáhnouti něco, pronásledo- vati někoho, prozříti k něčemu (= směr v dél, před se). Prodlabati, prohlodati, pro- ležeti, propáliti, proseděti, promačkati, pro- hnouti, proložiti, prokořeniti, promočiti, pro- vařiti, propláknouti (= směr mezi co, do vnitř něčeho). Dal. Pak srdce kopím pro- kláli. St. skl. A tak slonovi břich probode. Rd. zv. Oštípem někoho promrštiti. Háj. Hlavu mu proholili. Pass. Z domu ji pro- pustil. Za ženicha jej prohlásil. Když si vůkol vše prohlídaia. Vzal se sokol na křídla, proletěl do Krakova. Propuknouti, prohnojiti se (o vředu). — 2. Ze činnost skrze věc od částky k částce se táhne a což k ní nepřísluší, odděluje. Probírají to ovoce. Jg. Tu zlato probírali. Háj. Tím promývej ránu. V. Ovoce pročesati, něco prohlazovati, vepře prokrmiti, věnec kvítím proplétati. Zrak si propraviti. Kom. — 3. Ukazuje k plné skonalosti činu = z cela, z plna, tak však, že předmět konečně v skutek přichází aneb se ruší, ztrácí, maří aneb že se ho zhošťujeme. Celou noc probděl. Mkl. Peníze prožral, čas promlčel. Pročísti knihu, projíti díl světa; probědovati, proštěbetati den. Pro- hodovati statek. Prorok k chvále boží církev probudil. Br. Zločinec život pročině za milosť prosí. Kom. Při svou prosoudil. V. Statek svůj projísti, promrhati. V. Prohrátí, propiti, proměřiti, Mkl., propásti, prochoditi, prodě- lati, prospati něco. Prohospodařiti něco atd. -- Ponětí úmyslného něčeho se zhoštění za- hrnuto v: prodati zboží, provdati dceru, pronajati statek, propůjčiti, pronaložiti, pro- měniti, projinačiti. Statky své projednali. V. Vinici svou pronajme svým vinařům. Br. — 4. Menší n. větší míru děje. Světnici probí- liti, obilí promlátiti, prádlo proprati, ryby prosmažiti: projíti se, proběhnouti se, pro- třásti se. Ptáci se proletují. Tam jsme se prostáli. Dnes jsme se provezli, prospali. — 5. Místní opětování. Skrze páru kometovou hvězdy probleskují. Prokvítá šedinami hlava. Lidé promírají. Za Prahů se promodrujú vrsi. Rkk. Morní bolesti mezi lidmi proska- kovaly. Vz Zk. Skl. 74.-75, Mkl. S. 236., Pk. v Progr. slov. gymnas. v Olom. 1875. str. 13. a hlavně Tn. str. 87., 197. — Pozn. U jmen, s časoslov odvozených, ale ne ver- balných, mění se pro v prů: průběh, průlom, průřez, průhled, průduch, průchod, průměr, průmysl, průtah, průkop (Pk.), ale: prolo- mení, prořezání pronárod, atd.; někdy pak užívá se obojích tvarů: propověď a průpo- věď. Jg. Taktéž u adjektiv: průměrný, prů- myslový, průhledný. Pk. Ale: Prošvarný (= přešvarný) Jeníček. Us. — Pozn. Slo- ženo jsouc s adjektivy označuje zdróbnění: probělavý. Mkl. S. 364., Bž. 237. — Slovesa přechodná vůbec a nepřechodná pohybování (jíti, běžeti, jeti, skočiti, padnouti, sednouti, téci, plouti atd.) složená s předložkou pro řídí z pravidla akkusativ. Proběhl jsem vojska ta. Br. Procházel jsem zemi. Br. Pro- jížděl království své. V. Vz Zk. Skl. 87. Provolati, prohoditi, prozraditi, prohýřiti něco. Brt. — Neoddělitelná předložka pro mění se v pra: a) k naznačení předkův a potomkův: prababa, praděd, praotec, pra- strýc, pravnuk; na Slov.: prebaba, preděd, vz Pre. — b) K sesílení ponětí: pramladý, prastarý, praslepý. Vz Pře. — c) K nazna- čení původu: pramoc, prabůh.— d) V pra- por. Jg.