Probuditi
Probuditi, buď, budě (íc), il, zen, ení; probouzeti, (ou stupňováno z u. Gb. Hl. 140.), el, en, ení; probuzovati = ze sna vyburco- vati, aufwecken ; ponoukati, nabádati, auf- muntern, wecken. Jg. — co, koho, se: víru, Pešín,, mysl, paměť něčí. V. Že nový život se probuditi má. Sš. Sk. 18. — koho, se z čeho. Jdu, abych ze sna p-dil jej (La- zara). Sš. J. 183. Probuďte se ze sna. Er. P. 473., V. P. někoho ze spaní. Er. P. 224., Sych., V. — co, koho k čemu: k životu pobožnému, Eus., k pokání, Br., k činění. Kom. Prorok k chvále boží církev probu- dil. Br. — čím k čemu: něčím někoho k vděčnosti. Br. — čeho. Lidu judského probuzuje. Plk. Církev k chválení Boha všech probudivši. Br. — kdy. V tu hodinu jsem se probudil. Jg. Za noc dvakrát jsem se probudil. Ros. P. se před východem slunce. Ml. — koho, se čím: hlukem. D. Hrůzou jsem se p-dil. Pref. 424.