Probyti
Probyti (zastr.), budu, byl, bytí, pro- bývati = prospěti, nützen. — abs. Tvá česť probude. Výb. I. 167. Kdež sotně probude (obstojí) svatý. Smi! v. 2095. — komu. Kristus nám nic neprobude (proderit). ZN. Co nám probude, zabím-li bratra? BO. Ale když kto zle dobude, tomuť nerádo probude. St. skl. — komu nač. Aby svátosť probyla mně na spasenie. Modl. ms. — s kým — obcovati, verkehren. Kdo s pány probývá, v rozum, prospívá. Č. M. 323.