Procitnouti
Procitnouti. Cf. Mkl. Etym. 357 Pro- cítiti 1. durchfühlen, 2. procitnouti. (Št. Kn. š. 131). — co jak. S přísnou opravdovostí prociťuje každý dojem až ke dnu. Mus. 1880. 274 — z čeho. Když z toho vidění procítíš. Krnd. 165. P-tnouti z mdloby. Čch. Bs 87. Za Pass. polož: mus. 366. — kdy. Třetí den po veliké bolesti procítila ta žena. Hus II. 180.