Proč
Proč, zastr. proče, na Slov. prečo = pro če — pro co. Vz Co. Přidá-li se ž, e nevy- padá : pro-če-ž, pročež. Proč ? na Opav. ří- kají : čemu ? Čemu ? To tému = Proč ? Proto. Klš. 1. V přímých otázkách, weshalb ? warum ? Proč se to stalo ? Ros. P. se směje ? Us. Proč bych se nesmál? Us. Proč? (Táže-li se kdo zvědavě, odpovídá se: Pro slepičí kvoč, nebo: Pro starý kvoč, pro mladá ku- řata nebo: Pro slepičí kvoč, aby stará ne- kvokala, když nemá proč (Lb.) nebo: aby stará nekvokala, že nemá oč (na mor. Zlinsku. Brt., Vz Zvědavý. Č. Každé proč má své zač. Dch. -- 2. V nepřímých otázkách. Nevím, proč nepřišel. Us. Není se ho proč báti. Kom. Není tedy, proč na něj reptati. Br. Dítě praví: Bito jsem, ale nepoví proč. Mus. III. d. 47. Na čemž žádný rozumný zasta- vovati se nemá proč. Kom. Pr. 7. Mám proč (se hněvati, se domnívati atd.). Dch. I ne- nieť proč odkládati mladým do starosti tiem, což dobré jest. Št. N. 128. 14. I neměls se j mne proč styděti. Abr. z G. Ještě až posud j nemáme proč na vás naříkati. Ib. Máš-li proč, hleď toho právem. Půh. II. 575. — 3. Pročež tázací. Pročež tedy říkáš Jakobe (jakž můžeš říci) ? Br. — 4. Pročež = proto. Pročež neobyčejné poměry předcházejí. Kom. Pročež díky a chválu Bohu vzdávejme. Har. Vz Proto, 3. — 5. Pročež = proč, pro co, vztažné, propter quod. Všecko jemu učinil, pročež jej pohnal byl. Půh. II. 529.