Prodléti
Prodléti, prodlíti, el, ení; prodlévati, prodlívati — meškati, zögern, säumen, an- stehen, zaudern, verziehen, harren, D.; pro- dloužiti, verzögern, verlängern, fristen, er- strecken. Jg. Vz Dlíti. — něčím, s něčím: pomocí, V., Reš., odpovědí, pokáním, Sych., soudem, Solf., s pomstou. Br., D. Dosti dlouho se s tím prodlévalo. D. Avšak ta- kovým perkmistra nařízením nikterakž pro- dléváno býti nemá. Soud zemský nemá s na- učením prodlévati. Nar. o h. a k. A tu pána opět pošta došla, aby příjezdem svým do Vídně neprodléval. Břez. 187. P. bitvou do rána. Bart. 4. 18. Prodlévati něčí smrtí. Žal. 149. Neprodlévej tím do jitra. Št. K. š. 100. Prodlil-liby pak pán n. rytířský člověk zá- platou kterýmkoli obchodníkům, to buď na hejtmana toho kraje vznešeno. Bdž. 159. — oč. Lépe o jeden den prodlíti než dlouhou hanbu nésti. Žer. L. I. 28.— v čem. Prodli v službě bohóm. Rkk. 20. Na jak dlouho prodlí tělo vaše v tmavém rovu? Sš. Bs. 202. — se jak. Prodlilo se daleko na den. Bart. 4. 27. — s inft. Dlouho přijíti (přijati) ho prodléval. Prodlévá vrátiti se. Us., Br. — co, čeho komu = prodloužiti: života, Job., času. Br. Pročež Daniel všed prosil krále, aby prodlel času k oznámení výkladu toho králi. Br. Dan. 2. 10.