Prohoditi
Prohoditi, il, zen, ení, na Slov. děn a ění; prohazovati, prohozovati; proházeti, el, en, ení; proházívati = skrz něco hoditi, durchwerfen, V.; hoditi, hin-, vor-, aufwer- fen; pronésti, promluviti, dazwischen, hin- werfen, sagen, fahren lassen, aufwerfen, vor- bringen. Jg. — co: zemí, D., cestu (sníh s ní odkliditi), Us., Er. P. 153., obilí (há- zením čistiti). D. P. sníh, připomínku, zprávu. Dch. Kdykoli se šprým nějaký p-dil. Us. Tě. Příležitě tu propovídku prohodil. Sych. Také blázen někdy něco dobrého prohodí. Sych. -- čeho. P. o něčem slova, šp. m.: slovo. Brt. — co jak. Žertem pravdu pro- hoditi neškodí. Č. Prostořekým jazykem něco p. Sych. — co o čem, o kom. Vz P. čeho. Us. — co kudy: člunek skrze osnovu. Us. Písek skrze prohazovačku p. — co komu. Dobytku trochu slámy p. (hoditi). Bern. — co kdy. Některá slova v rozpráv- kách p. Jg. P. něco mezi řečí. Ml. Za řeči to p-dil. Us. Obilí se musí časem prohazo- vati. Šm. — co čím. Doma leccos hubou p. Plk. P. lopatou sníh, obilí. Šm. — co pro koho: slovíčko pro někoho p. Sych. — že. P-dil, že tam také byl. Us.