Prohřešiti
Prohřešiti, il, ení; prohřešovati = pro- viniti, zaviniti, přečiniti, sich versündigen, sich wider etwas vergehen. — proti ně- komu (zaviniti, přečiniti). Jg. — se s kým. Však by se člověk s ním prohřešil. Ros. — se proti komu, proti čemu: proti Bohu, proti bližnímu, D., proti dobrému mravu. Ml. P-li se proti lepší přírodě své; Kdož tak soudí, prohřešují se proti výslovným svědectvím starožitnosti. Sš. I. 31., 6. — se (komu) čím: úrazem (urážkou) velebnosti císařské. Sych. Tím se prohřešujete, že . . . Sych. Čím já se prohřešila bratřím ? Pís. srb. II. 28. — se v čem: v úřední povin- nosti. Trest. zák. Petr posud nikdá u věci té neprohřešil se. Sš. Sk. 124. — se na čem, Plk., šp. m.: proti čemu. Jg.