Projeviti
Projeviti, il, en, ení; projevovati, pro- jevívati, offenbaren. — co. Udivení svoje p. Sš. Sk. 21. P. naději, svou radosť. Dch. — co komu: úctu, Č., svěřené věci. Reš. Jestli duch boží mu poněkud příští slávu města toho (Říma) projevil. Sš. Sk. 292. — čím (se). P. někomu svou úctu pozdravením. Posedlosť šílenstvím se projevovala. Sš. Mat. 56. — se kde. Kterak bezsmysl lidský se v ní projevil skrze modloslužebnosť; Vlast- nosť boží, která se v jisté okolnosti proje- vuje. Sš. I. 29., 57. — se kdy. Následek ten zákona se v proběhu času p-vil; Že za věku staršího nejednou při událostech zna- menitých veškeren lid svou radosť, rozkoš a jiné city projevil. Sš. I. 67., Sk. 50. — co jak. A jakou měrou nepřátelství projevuje V Vyznávati jest projevovati víru vně -skutky a ústy a všemi způsoby, na modlitbách, službách božích, před soudci, za pronásle- dování; Petr napomínáním lásku oteckou a bratrskou k lidu projevil; Pod záminkou neucty k zákonu starému tak záhy a mimo nadání projevené; Vděčnosť svou k Bohu veřejně p. Sš. I. 85., 109., Sk. 30., 34., 37. (Hý.)