Cep
Cep, cepík, u, m., na Slov. cepíc, nástroj, jímž se obilí mlátí, Flegel, Dreschflegel. — Částky cepu: držák (násada, cepovka; na Slov. hůlka); biják (na Slov. cepíc); svorník n. svůrka (tlustý řemen k upevnění bijáku k držáku); ošiti. Jg., S. a Ž. Vz Očepek (kůže na cepu); očepek na cepovce na Mor.: náhlavek. Vz tato jména. Cepem mlátiti. V., Kom. Cepem po ptácích stříleti (nemotorně si počínati. Vz Nejapný). Jg., Lb. Cepy mu Do ruky (nehodí se do škol). Č. Nemysli, že jsem s nim cepy ošíval (svině pásl Pyšný). C. Je-li povolánÍ tvé , cepem býti, musíš chutě na mlat jíti. Š. a Ž. Oslábl jak cepy. Vz Pyšný. Lb. Pod cep něči podbíhati = jemu se poddávati. Berla kr. (Jg.). — C = braň železná, cepu podobná, parkamečice, buzigán, Streitkolben. Duši z něho cepy vy- mlátil. V. Železnými cepy, palcáty, čekany palicemi odrážejíce. Kom. — C. = palice bláznův, Narrenkolbe. C. by mu slušel a) je blázen, b) chlap do stodoly. Ros. Každý blázen svůj cep chválí. Jg. Každá liška svůj ocas chválí, a blázen cepy. D. — C. hlupec, Tölpel. To je pravý cep! Us. Cepe, dube, špalku! Us.