Cep
Cep, tribula. Sv. ruk. 321. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 299. C. = 1. válek u cepu, 2. celý cep. Us. Psčk. C. skládá se z hůlky a z cepu; na obou jest na konci ohlavek, kteréžto ohlavky spojeny jsou svorou (svůrou, Vk.). Ohlavky přivázány jsou švihy (tenkými řemeny) v záhradky neboli zářezy (vruby). Na Zlínsku. Brt. Vz Stodola, Biják (v dod.). Hůlka = držadlo; ošití, kůže na hůlce; čepec, kůže na bijáku; svorník spo- juje čepec s ošitím. U Pravíkova. Dšk. Cep jako cep, Wurst wie Wurst (es ist einerlei). Dch. Malta jako cep (husta). U Rychn. Hovor cepů: v jedno, ve dvojnici, ve trojnici, ve čtvernici, v paternici, v šesternici. Vz Km. 1886. 408. a tato slova. Umí s tím jako medvěd s cepy. Lpř. Ne cepem, ale lepem (ne mocí, ale chytrostí). Us. Vk. — C. = zbraň. Zvrhše ho dolů, cepy umlátili. V. Cf. S. N. XI. 358. — C, a, m. = sedlák. U Strážnice. Horný. — C., Zepp, ves v Tře- boňsku. Cf. Sdl. Hr. III. 301., IV. 105., 157.