ProkázatiProkázati, káži, kaž, káže íc), zal, án, ání; prokazovati =
na jevo dáti, ukázati, an den Tag legen, zeigen;
pravdu něčeho ukázati, dokázati, dolíčiti, erweisen, darthun, die Wahrheit einer Sache zeigen:
dáti,
pro- půjčiti, erzeigen
, widerfahren lassen, leisten, verleihen, zuwenden;
se, sich bezeigen. Jg. — a
bs. Kdo neprokáže
, nebéře. Pk.—
co: své mistrovství. V., svou moudrosť, moc, nevinu., své mocné skutky
, Br., svůj rod. Cyr. P. něco (likvidovati, liquidiren). J. tr. P. něco. Václ. 32. Původ což jest prožaloval, to také povinen jest p. a provésti. Kol. 12. To jsem dosti obšírně p-zal. Štr. —
co komu: česť, přátelství, štědrosť a dobrotivosť, do- brodiní, službu, poslušenství, V., Bohu vděč- nost. Br. P. někomu své účastenství, svou lásku. Dch. —
co komu proč. Přízeň krá- lovu, kterou Josefovi prokazoval pro mou- drosť před ním, faraonem, vyjevenou. Sš. Sk. 78. —
co,
se čím: radosť srdcem, ústy, Br.; něco, svědky, Tov. 37., Solf., písmy svatými. Štelc. P. se vděčným, V
., nezdvo- řilým. Sych. P. se listem o něčem, sich aus- weisen, J. tr., se listinou, eine Urkunde vor- zeigen, produciren. Nz. P. se mužem, udat- ností. Dch. Jakož tímto listem p. mohu
. NB
. Tč. Jakým
divem a zázrakem se prokazuješ a před námi osvědčuješ?; Nejednou službou se mu p-li; Táhnouti se k těm
zázrakům, jimiž pravosť apoštolatu jeho prokázána byla. Sš. J. 44., L. 109., 1
. 9. (Hý.). —
co kde, v čem,
před kým. P. svou moc v obha- jování církve, svou moudrosf v soudu. Br
. V té záležitosti prokázals mi velikou službu
. Ml. A to p
řed vaší milostí prokazuje, že jest to mluvil. NB
. Tč. —
co kdy. To bych chtěl p. ty chvíle. NB. Tč. I starý kožich prokazuje
v zimě dobrou službu. Ml. —
co jak. Kdyby která strana při svou nedosta- tečně aneb nedokonale p-la
skrze něčí vlastní písmo aneb složení jednoho svědka, tehdy takové prokázání doplňuje se dotvr- zováním toho přísahou. Bdž. 125. Chtěje pak Jan stalým divem moc Páně znova pro- kázati, upravil mysl čtenářů svých. Sš. J. 98. Jestliže svědomím hodným na mne pro- kážete, chci vinen býti; Světle něco p. NB. Tč. —
co ke komu. Prokázal ke mně divné milosrdenství. Br. Dobročinnosť k sva- tým prokazovati. V. — Kram. — c
o kde, na
kom (při čem). Prokazoval na sobě dřímavosť při službách božích. Br. To vůbec platnosť má a ne méně
na židech se pro- kazuje. Sš. I. 42. To na sobě statečně pro- kázal a vykonal. Cyr. Úcta tím způsobem se na východě také lidem mocným
, velmožům a obzvl. králům prokazovala. Sš. Sk. 125. —
co proti komu. Mocné skutky proti Egyptu prokázal. Br. —
co na koho: vinu na ob- žalovaného. Pr. Prokáže-li se to naň, bude potrestán. Bs. — Apol., Smrž. —
že, z čeho. Když z nespravedlivosti lidské pravdomluv- nosť a spravedlnosť božská se zračitě pro- kazuje. Sš. I. 42. Z těchto řečí se prokazuje, že jsme pod pokutou povinni. V. Tím pro- kazujete, že jste synové neřádní. Br.