Prokázati
Prokázati. — abs. Kdo neprokázal, sám se odsoudil. Pr. — co. Kdo nic nepro- káže, nic nebéře. Pr. — čeho. Která strana k čemu práva svého prokáže, toho požive. Pr. Obyč.: P. co. — na koho (co čím). Oni toho na nás spravedlivě neprokáží na věky. Bart 105. Jestliže svědomím dobrým na mne p-žete, chci vinen býti. NB. Tč. — co kde. To má před soudem prokazovati, oč strany mezi sebou jsou na rozdílu. Pr.