Prokliti
Prokliti (zastr. prokleti), kleji, klel, klet a klat, etí (na Slov. -atí), en, ení; prokl- nouti, klnu, klň, ul, ut, utí; proklínati = zlého přáti, zlořečiti, verfluchen, verwün- schen ; do klatby dáti, in Bann thun ?. legen; p. se = velmi se zaříkati, hoch schwören, hoch betheuern. Jg. — abs. Proklet, pro- klat buď, anathema sit. D. — co, koho: hru. D. Vlastní rodiče p. Berg. Papež císaře proklel (do klatby dal). V. — Sych., Kom. — kam: do pekla někoho proklínati. Sych. — koho komu : Proklň mi jej. Num. — kým. Proklínají mnou (i.; e. těm, jimž zlého přejí, říkají na mne ukazujíc: ó byť se tak stalo jako jemu). Br. To léto bylo samým Bohem prokleto. Dal. 156. — koho kdy.Že ho za mladu p-li. Dh. 86. — proč. Šimon pro svatokupectví proklat byl. Sš. Sk. 92.