Prokní
Prokní. Mkl. Etym. 264., Hom. opat. 152. a. 20., List. fil. XIV. 90., Ev. olom. 83., Ev. víd. 70. (Jir. Mor. 51.), Sv. ruk. K. I. 19., Ž. kl. (329.). Za St. skl. III. 31. polož: , Hr. ruk. 217. P. jemu řieká: Pane! Hr. ruk. 419. Poněvadž jest prokní člověk smrtedlný. Sv. ruk. 213. Kakož koli i prok- niemu málo dáno jest věrnému. 13. stol. Mus. 1882. 120. P-ho, ktož jemu česť činí, toho ďábel nic neviní. Umuč. sv. Jiří v. 480. Mluvili prokní k bliežniemu; Navrátíš p-mu vedlé činóv jeho; I bál se jest p. člověk. Ž. kl. 11. 3., 61. 13., 63. 10.