2. Prokop
2. Prokop, a, ?rokůpek, ?k?, m., jméno. Sv. Prokop kořen nakop (dokop). Jinak: Sv. Vít kořen štíp, sv. Petr ten ho natrh, sv. Prokop ten ho dokop, sv. Markyta vede žence do žita. Č. Sv. P. houby rozkop; Sv. P. sáně rozkop (není jich v létě třeba); Sv. P. rozsévá houby, sv. Jakub hází hlavy do zelí (zelí dostává hlávky). Hrš. Sv. P-pa den nešťastný den. Er. P. 85. Zeli na den sv. Prokopa (4.7.) okopané bude samé hlávky. Na Mor. Prší-li na Prokopa, zmokne mandel i kopa. Sv. P. klidí. (Sklizeň z polností obročí duchovního patři obročníkovi, který je obsel, jen tehdá, je-li v den sv. Prokopa ještě v drženi jich, jinak tomu, kdo v právní držení obročí vešel). Us. Hý.