Prokop
Prokop, a, m. Odtud: Proček, Pročka, Proch, Projsa, Projsa, Prokeš, Prokopec, Pro- kůpek, Prokoš, Prokš, Prokša, Proš, Prosek, Průcha, Průša, Prousa, Prouza, Prosek? Kbrl. Sp. 18. (8., 9.), Kotk. 29. — Sv. P. zelí okop a jde žít. Duf. 244. Šla Prokopka pro P-pa, spadli oba do přikopa (rychle opakuj). Nebo: Šla Prokopka pro P-pa: Pojď, Prokope, po příkopě domů hrách jíst (rychle opakuj). ČT. Tkč. — P., bratr, spis. Vz Bl. Gr. 286.