Prolepsa
Prolepsa, y, f., z řec, n^ó/.rjwi?, occu- patio, anteoccupatio, soběnamítání, řeči před- chvácení,předjetí, předjímání. P., figura řeč- nická, jíž řečník námitky, které by se mu činiti mohly, už sám napřed pronáší a vy- vrací. S. N. Vz příklad v Zk. Ml. II. 184. Die Prolepsis. — P., předjímka, když se podmět n. předmět z věty vedlejší do věty hlavní předjímá. Rozprávěli jsme o domu, že jej bude stavěti m.: že dům bude stavěti. Jiný způsob p-ky jest, když se jménu pod- statnému přisuzuje vlastnosť přívlastkem, která mu náleží teprve výsledkem děje slo- vesného : Bůh světu vzdělal kruhy čisté, prstem změřil běhy jisté; svážil vody led a sněhy, vše je zahnal v pevné břehy a zem suchou oddělil t. j. změřil běhy tak, že ná- sledkem toho jisty byly, oddělil vodu od země, následkem čehož tato sucha byla. (Pís. círk.). KB. 238. Sr. Předbor, Předujatek.