Promlčeti
Promlčeti, el, en, ení; promlknouti, knul a kl, utí; promlčívati, promlčovati = mlče prominouti, verschweigen; mlčením ztratiti, durchs Schweigen verlieren, verjähren. Vz Promlčení. — co: léta, Us., J. tr., svou při, Dl, dluh, dědictví. Zříz. Ferd. Tehdy své právo promlčí. Vl. zr. 122. Kdo práva svého nechce p., 14. dni nedej projíti. Kol. 13. P. listy na peníze. Tov. 107. Nepromlčeti něčeho = hlásiti se v čase. Jg. Kde čas právní promlčíš, vždycky mlč. Rb. Kdo právo své promlčí, ten je ztratí. Vz Právo a více v Rb. str. 212. a násl. — co proti komu. Kdož drží věnným právem neb zá- stavou věnnou kterékoli dědictví, že proti dědici a nápadníku těch dědin nikdá se vý- plata nepromlčí. Zř. F. I. E. 41. — se kde kdy. Listy dlužné promlčely se za času středověkého u nás Čechoslovanů za 25 let. MP. 15.