Promluviti co
Promluviti co. A to není slíbiť, slovíčko p. Sš. P. 299. (791.). — ke komu. Slovíčko k němu p-la (milá). Sš. P. 365. (1., 92., 139., 183., 714.). P-vil k nie soukromie a řka. Pass. — kde o čem. O tom v následují- cích řádcích úžeji p-vím. Us. Pdl. — proč. Pro pohnutí nemohl p. Us. Pdl. — kam. Člověk nesmí do toho ani p. Dch. Někomu přísně do duše p. Vlč. Zl. v ohn. I. 53. — jak po kom. Potupně po pánech radních p-val. Mus. 1880. 27. — se. Zpráva se i p-ví i promlčí. Vš. 190. — nač = hubo- vati. Postav mu na stůl koroptvičky, ba- žanty a nicméně i na ty pokrmy časem p. bude. Fabritius. Kázání nově vyd. 1887.