Pronésti
Pronésti. — abs. (Lidem) přikazuje, aby nepronášeli. Pass. 314. — co, koho. Takť jest i víra daremní, jestliže ovoce svého nepronáší. Pož. 10. Tak tebe nepro- nesem (neprozradíme). Pass. mus. 367. Ktož rád milosť pronosí (před tím: pronošuje), ten sám na sě svój meč nosí. Výb. I. 840. — co komu. Pronesla (prozradila) radu božie nepříteli (ďáblu). 1450. Mus. 1884. 242. Ten ten div jiným p-sl. Pass. mus. 405. Tajemství druhé straně p. Št. Kn. š. 150. 3. — co se jak (o čem). P. něco důrazně, Křn., správným přízvukem, Pdl., něco ústy. Lpř. C (lat.) pronáší se zvukem českého k. Křn. P. se o někom s chválou. Schlz. Chtie se mistr viece p. (pochlubiti). Jiří v. 171. Jan Křtitel život prostý také oděvem sprostným pronášel BR. II. 12. b. — co na koho (kdy). Nic na druhého ve zpovědi nepronésti. Št. (Uč. 135. a.). A jiné panie pronesú na ni. Št. Kn. š. 99. — co na čem. Všecky peníze pronosil na šatoch (na ně vydal). Mor. Brt. D. — se. Vdova nechtiec se p. zatratí svój plod. Št. Kn. š. 85. — se v čem. A pronese se v neustavičstvě. Št. Kn. š. 43. Ukázal jim své poklady a pronesl se jim v tom, že je pro ně zachová. Abr. z G. II. 257. — co proč. Zvuky druhdy k úctám bohův a bo- hyní pronášeli. Sš. P. 551.