PropůjčitiPropůjčiti, il, en, ení (zastr.
propojičiti, propojčiti), propůjčeti (zastr.
propojčeti), el, en, ení;
propůjčívati, propůjčovati =
k uží- vání půjčiti, dáti, verleihen, dargeben,
ge- währen, gestatten, ertheilen;
připustiti, ein- räumen:
p. se = po vůli býti, Jemanden zum Willen sein, sich einem mittheilen, überlassen, vergünstigen. Jg. — Propůjčeno míti = do- voleno; není mi propůjčeno — nesmím. V. -
co (komu): svobodu, V., milosť (uči- niti), D, statek (poddati, verleihen), D., pro- pojičky (v hornictví, belehnen). Jg. P. ně- komu svou službu. Dch. P. někomu moc,. úřad; p. sobě obapolně spisy v rozepři J. tr. —
čeho (komu): pomoci, milosti, pokoje, daru, úřadu, Jg., laskavého ucha, D., moci
. V. Já vám toho propůjčuji (při- pouštím)
. Br. Jestli nám Bůh takové lásky propůjčil. Sš. I. 61
. Dobrého slova jí v po- radě propůjčí (dobře o ní promluví). V. Že Bůh potomstvu jeho (Abrahamovu) země svaté propůjčí. Sš. Sk. 76. —
čeho, co,
se k čemu. P. svých hlasů k přerozkošné mu- sice. Kom. P. děti k žebrání. J
. tr. Doly k pavování někomu p. Nar. o h. a k. P. se někomu k službám. Sych. Jazyk český pro- půjč
oval se k opravdovým studiím filoso- fickým. Pal. Rdh
. III. 259
. Jak se mohl k tomu šmejdu p.? Us. Dch.
—komu odkud. Chudým
ze svých statků propůjčoval. Sš. Sk. 53. —
komu v co. Bojovati musíme s pletí a jí ničeho v rozkoš nepropůjčovati. Sš. Sk. 15.
—
co, čeho kde: noclech
v domě. v hospodě, v nájmu p. V. —
co komu k čemu (
za
č). Hory (doly) k vzděláváni kovů za, některý díl zisku někomu p. Vys. Hojnosť času k napravení-se jim propůjčoval. Br. Janovi bratru svému Moravu k drženi p-čil. V. —
se čemu, komu: času (hověti mu). V. Tobě se propůjčuji (jsem po vůli)
. V. —
se komu za koho: za dobrého přítele. Th. —
co komu kdy. Otec totiž dal a pro- půjčil soud synu teprv
při jeho vtělení; Kdež sv. apoštolu při kázání se p-val. Sš. J. 89., L. 2. P. někomu spisy
v rozepři. J. tr. Příteli
v jeho potřebě se p. Rvač. —
se komu proč, k čemu jak.
Z peněz se nám k službám propůjčil, Jel.,
s chutí. Sych. David všechněm úminkům těm se milerád p-čil; Ač se byl
na nějakou chvíli jemu p-čil; Slušně se tedy do Pána nadála, že se nějakou měrou svatům propůjčí: Spra- vedlnost byla jemu
kromě zásluh vlastních propůjčena; S milostí a láskou se nám p-čil: Pán se jim také v tom přeochotně p-čil; Abychom k nepřízni jejich láskou, k nená- visti jejich dobročiněním, k jejich hanám modlitbami se jim propůjčovali
. Sš. Sk
. 158
.. 152., J. 39
., I
.' 51., L. 30
., 66., 73. Nebo za- pálivše hraň propůjčovali se nám všechněm pro déšť nastalý a pro zimu. Sš. Sk. 288. (Hý.). Jestližeby hormistr propůjčil komu která propojičku bez vědomí těžařův. CJB. 357. —
se čím, se
komu v čem. P. se službou. V. Jenž se v tom svým pánům propůjčují. aby . .
. Br. Římanům se v platných služ- bách propůjčoval. Plác. P. se v službě. V. Rád se v tom Bohu propůjčuje. D. Král propůjčoval se pánům českým nadobyčejnou štědrostí
. Pal. ?
. 1. 352. Propůjčuje se nám
divy svými; Kdyby se vší silou svojí hlá- sání tomu nepropůjčoval; Kteří jí (církvi) silami svými se propůjčují; Že se duch svatý milostmi svými všechněm lidem k vedení bohumilého života propůjčí; P. se někomu ochranou a záštitou
. Sš. L. 62., I. 9., Sk. 1., 18., 26. (Hý.). Ač Pavel k nenávisti jejich se jim láskou, modlitbami . . . propůjčoval; Všelijak vlídností a zdvořilostí svou světo- známou Pavlovi se propůjčujíce; Ostrované se nemalou vlídností a ochotou propůjčili rozbitkům; Pavel
za svého na Maltě po- bytu se obyvatelům zázračnou pomocí
, oni pak jemu všelijakou ochotou propůjčují. Sš. Sk. 236., 205.. '289., 288
. —
se komu kde. Petr tuto
v Antiochii nějak příliš se židům a mravům jejich propůjčoval
. Sš
. Sk. 186. (Hý.). —
že. Propůjčme (připusťme, dejme tomu), že tak jest. V.