Propustiti
Propustiti, il, štěn, ění; propouštěti, 3. os, pl. ěji, ěl, štěn, ění, propouštívati = skrze něco pustiti, durchlassen; od sebe, z povinnosti pustiti, entlassen, gehen lassen; na svobodu pustiti, frei-, loslassen; dáti, propůjčiti, ein- räumen, zulassen; zrušiti, přetrhnouti, od- pustiti, nach-, erlassen, auflösen; prodíti, öffnen, aufbrechen. Jg. — Propuštěno míti — moci; není mi propuštěno (nesmím). V. Nežit se propustil (pukl). Sal. — co, koho: pojatou manželku, někoho svobodného, ji svobodnou, Kom., ženu, Br., dům (prodati), V., zápověď (zrušiti), Háj., čas, lhůtu (pro- spati, promlčeti), Vš., vojsko, D., vězně, za- jatého, Sych., sněm, Šm., hlízu (prodíti). Jád. P-la Petříka pohonu prázdna; On ty rukojmě k sobě přijal a mě prázdna p-stil. Půh. I. 261., II. 415. Všecky ty nápady pro- púští. Vl. zř. 317. Nechtěl-liby potom statku postúpiti a zápisu propustiti. Vl. zř. 43. Když pohonie komorníci, právo jim sehnati, kdež žena jeho sedí, nepropouštějíce neděl, verstreichen lassen; Ten to p-stil, že nestál na tom, o něž sě příta, durch Unachtsamkeit verlieren. Kn. rož. 23., 288. Pakli potom nebude tobě k mysli, propustíš ji svobodnou. BO. Rojovníková voda propouští (otvírá) krtice. Jád. — koho nač: na svobodu, Vrat., na jisté výminky. V. P. někoho na rukojmě. Bart. 1. 38. — koho čeho: vyše- tření. Šf. Rozpr. 35. Quitprifem ukázal, že jej toho propúští; Václav kněze biskupa propúští toho póhona o tu věc, o niž jej pohnal. Půh. II. 317., 572. — koho, co z čeho: ze slibu manželského, mincmistra z povinosti i počtu, někoho z poddanosti, V., z úřadu, z klatby, z kázně, Jg., z vojny, Čsk., Sych., ze služby, ze závazku, J. tr., z půhonu, Žer. Záp. II. 78., D., z pokuty, z daní p. Jg. Dědictví své, zápisy z desk p. (vymazati). Vš. Někoho ze své moci p. V. P. někoho z přísahy, Bl., z jisté summy peněz (kvitovati, prázdna a svobodna uči- niti); p. statek z manství, ein Gut allodi- siren; p. někoho ze zatčení, z vazby; věc nemovitou z knihy pozemností, J. tr., ně- koho ze žaloby, před časem z učení. Sp. Propusť mě ze slibu mého, Er. P. 152. A toho dne byli všichni páni čeští ze slibuov a z přísah propuštěni, i kníže Viktorin z vě- zení, i kníže míseňské z léna. Let, 217. Z toho jej prázdna p-la; Z desk je p-li; Ona z toho věna p-la i jeho i jeho dětí. Půh. II. 65., 278., 444. Z té stávky ona ho p. nechce: Zaplatila, já tebe z toho propouštim. NB. Tč. Tehdy páni takového z úřadu toho p. mají bez odpornosti a jiným (instr. sg.) ten úřad a to místo opatřiti mají. Zř. F. I. B. 28. Svědek prve nežli svědomí vydá, uči- niti má přísahu, léčby ho z ní ten, proti komu se vede, p-stil. Kol. 22. By původ pohnaného z přísahy p-stil. Nál. 213. P. ně- koho ze zápisů postranních. Václ. 31. Tako- vého prve z poddanosti nemá p., lečby se prve dskami zemskými přiznal tak, jakž se nahoře píše; Item jestližeby ten trh z desk zase p. chtěli, tehdy ten, komuž se pro- pouští . . . Zř. Vl. 557., 160. — co, koho kudy. P. někoho po Dunaji, Vrat., po mostě. Kram. P. vodu rourou. Někoho skrze za- hradu p. Ros. — koho, kdy jak: vězně (před časem) mimo poručení krále. Sych. P. koho s hanbou, s odmrštěním, Šm., bez pokuty a trestáni. V. Bez svolení něčího něco z desk p. (vymazati). Vš. Věděli, že je p. musejí bez trestu dalejšího. Sš. Sk. 48. Tys jeho propustil bez mé vuole. NB. Tč. Leč bych od pana hejtmana z úst v uši propuštěn byl (zastr.). Bdí. Obr. 111. P. ně- koho v nedostatku důkazu. J. tr. Aby jimi upomínal nepropúštěje let od roku (terminu) plněni; pakliby kto neupomínal a p-stil tři léta a 18 nedělí od plnění roku. Vl. zř. 381. Poručník může . . . právo stané i půhon po nálezu p. Nál. 216. — koho kam: do vlasti. Vrat. — koho odkud. Žalostivě jej od sebe propustil. Háj. P. někoho z vězení. Vrat. Tebe od toho propustím. NB. Tč. Háj Ne- propouštěti manželky od sebe krom příčiny cizoložstva. Ojíř. — co komu (dáti, pro- půjčiti). Králům ty věci propouští. V. Přední důstojnosti vládykám p. Har. To své právo obdržené jemu p-la jest mocně. Půh. II. 242. Jáť jemu propouštím rukojmie. NB. Tč. — co komu zač: za svobodné. Chč. 444. — koho proč: pro nedostatek důkazů. J. tr. Skrze to jsem Beneše pohonu p-stil. Půh. II. 427. Skrze svolení něčí něco z desk p. (vymazati). Vš. — co kde oč. To jsú mezi sebú p-li o tu věc. Půh. II. 322. — se kudy kam. Mořem nyní propustili se Pavlovi prů- vodčí všickni až do Assu. Sš. Sk. 234.