Propustiti — co
Propustiti — co. Počal zeman vodo propuščati. Sš. P. 794. Ucpávka propouští vzduch. Šmr. 55. P. knihu. Výb. II. 1439. Aby mi p-li mojeho milého. Sš. P. 600. Propustíš-li tři léta a 18 nedělí. Vš. 297., 296. — odkud. P. někoho ze slibu, Sš. P. 325., děvče po děvčeti z kola, Ib. 727., od sebe, Dch., poddané z panství, J. Lpř., z poslušnosti. Šmb. Zápis z desk p. Vš. 294. — komu (co jak). Rádi každému propouštějíce (připouštějíce); P-stil jim Dal- macii s tou výminkou (dal). Šf. Strž. II. 56., 295. a j. — kam. Enom mně dom pro- pustíte mojeho milého. Sš. P. 600.