1. Proročiti
1. Proročiti, il, en, ení, prorokovati, pro- rokovávati, prophezeien, weissagen, wahr- sagen. P. = věci tajné a skryté z nadšení duchem sv. způsobeného projevovati, buďtež ty věci přítomné aneb buďtež budoucí. Sš. L. 27. — kde. Od počátku světa v ráji prorokováno, že . . Sš. Sk. 42. (Hý.). — proč. Z peněz králi p-val. Hus. I. 398. — co komu. To mu prorokovali, Br.; p. pro- měnu v povětří. Sych. — o čem. Duch boží o hladu mu p-val. Sš. Sk. 138. O ve- liké žalosti matky božie p-val. Jir. Anth. I. 56., 77. A o něm (o Bohu) p-vala. Kat. 1807. On o tom prorokuje. Ros. P. o těch věcech. Br. — Odkud. Z jich břicha zlý duch pro- rokuje. Bj.