Prořeknouti
Prořeknouti, ul, ut, utí a (prořku, zastr.) proříci, řekl, rčen a řčen, ení =propověděti, aussagen, vorbringen, zu viel sagen. D. — co o kom. Náhodou slovo o tom prořekl. D. — co nad kým. Dionysius nad slepým ta slova prořekl. Pass. 900. — co jak. V po- směch dá, co se v sprostnosti prořeklo. Sych.